Od zbožnosti k fanatickému násilí
Čteme Bibli společně podle rozpisu na 40 dní a na neděli 11.3.2018 připadl text z Lukášova evangelia 4:14-30. Kázal jsem na něj v Novém Městě nad Metují. Řekl jsem tam toto:
"Pán Ježíš vítá rozhovor. To je totiž skvělý nástroj. Při kávě a na chodbě se nemluví jen o dětech a zaměstnání. O tom, koho známe a kde jsme jej viděli a co řekl. Nemají znít jen vtipy a nemají se domlouvat jen setkání a modlitby. Hodně a někdy až všetečně hovoříme o nemocech a trápeních… Ale vedle toho a možná před tím vším se může a má hovořit o tom, co zaznělo z kazatelny. „Ježíši, jak jsi to myslel? Co teda máme dělat my?“ Bylo to tak i daleko později o letnicích v Jeruzalémě, po Ježíšově vzkříšení, při té slavné chvíli seslání Ducha svatého, že se po delším Petrově kázání zeptali posluchači, kteří byli zasaženi slovem a nerozuměli přesně: „Co máme dělat, bratří?“ (Skutky apoštolů 2:37) Buď byl Petr špatný kazatel nebo to s tím Duchem svatým nebylo tak horké a nebo - a to nejspíš - je zcela v pořádku, když se nad biblickým textem hovoří, když se vede debata a kladou otázky."
