Nakopnul jsem sám sebe

Když jdete na pódium po ekonomovi Pavlu Kysilkovi, který výrazně přetekl svůj čas a dívá se jen do budoucnosti při tom, co ve zkratkách a jistě důvodně kalkuluje třicet, čtyřicet let bez hnutí brvy, pak vám může být těžko, jako mně. Po něm jde paní Rostya Gordon a s grácií vypráví příběh svého života. Protože to umí, dělá to lehce a nemusí nic řešit. Možná taky přetekla, ale já nesmím, jsem třetí v řadě a po mně jsou ještě tři. Tomuto stresu jsem podlehl, když jsem přinesl téma nelehké, neřešitelné. Téma, které se při pohledu dopředu nutně obrací také zpět. Téma nezvyklé a šokující na těchto prknech. Měl jsem strach.

A tomuto strachu jsem podlehl. Fakt, nejsem profík ani po desítkách let! Nedokázal jsem zahodit poznámky. Udělal jsem fatátní přešlapy v řemesle, ale nastartovalo mne to. Nakoplo mne to. Celý ten pobyt mezi učiteli po ty dva dny. Ještě o tom budu několikrát mluvit. Děkuji za důvěru těm, kteří mne nominovali. A omlouvám se, že jsem tomu očekávání úplně nevyhověl.

Tady je můj text, pokud si chcete přečíst, co jsem řekl. A tady je prezentace. Za fotku děkuji Radku Kašparovi.