top of page

Otčenáš?


V mém dětství se v prostoru církví, v nichž jsem vyrostl, používal Otčenáš velice zřídka. Proč? Protože se mělo za to, že Modlitba Páně je největším mučedníkem všech dob. Měl bych skoro kralicky říct "mučedlníkem". Opakovala se v tzv. lidových církvích bez rozmyslu jako kolovrátek. Byli jsme také přesvědčeni, že správně říkáme modlitbu i s chvalořečením na konci. Ona doxologie je však jen v některých původních textech...

Naopak, co si ze svého dětství velice považuji, je ochota vykládat biblický text. Modlitba nebyla často odříkávána, ale byla často vykládána. A to velice důkladně a odvážně. Patřila k páteři křesťanského učení. A proto mi už dávno někdo důkladně vyložil, že v tom, jak se rodí hřích, jsou velice jemné fáze. Propadáme touze po hříchu (bývá tak sladký) a slyšíme jemné domlouvání Božího slova a hluboké pochopení našeho stavu ze strany Všemohoucího. Práci Ducha svatého! To všechno říká ta modlitba!

Je to jako s tím Petrem, co se topil. On totiž nevěřil, zapochyboval, že tam na vlnách je jeho Pán. A proto si požádal, aby jej na vlny Pán pozval (Matoušovo evangelium 14:22-33). Chtěl "taky chodit"! A Pán jej pozval - a Petr se topil. A Pán Ježíš byl blízko a pomohl mu. Připomíná mi to moje vnoučky, kteří vyžadují: "Já taky!" ať dělám, co dělám... Dopřeju jim to. A pak musím být nablízku, protože neví, co chtějí.

Proto mne záměna textu ani nepřekvapuje, ale ani ji nepovažuji za důležitou. Spíše jsem se usmíval, když se rozpoznávalo, z které církve je člověk podle toho, jak modlitbu začínal: "Otče náš, kterýž..." (jasně evangelík) a "Otče náš, jenž..." (jasně katolík), proto to od jisté doby střídám. Chápu, že je "Otčenáš..." v liturgii přesně zapsán a recitován. Ale vznáším poznámku, zda je naprosto závazné učení, přímo recitace modliteb a dalších částí, ještě vhodné pro dnešní dobu. Zda by biskup neměl dát prostor kněžím a věřícím hledat a zda by neměl přemýšlet s nimi, jako František. Já to dělám taky!

Vždyť potřebujeme rozumět, chápat se své víry a držet se jí pevně... Potřebujeme nad biblickými texty svobodně přemýšlet, ptát se nejen slovníku, ale i židovských reálií a původních text, také otců. František, ten bratr papež, mne moc potěšil. A ta mediální smršť taky - alespoň se o evangeliu zase psalo! To je dobře. A novinářům bych přál vykladače, které jsem měl v dětství.

Za fotku díky Janě Mackové.

Daniel Kvasnička
 
Nový kostel Církve bratrské
 
Moravská 1222, 571 01 Litomyšl
 
Telefon: +420 733 619 141
  • Facebook Basic Black
  • Twitter Basic Black
  • Google+ Basic Black
bottom of page