Strach z chudoby
Když jsem v neděli ráno vyběhl z domu, přede dveřmi byl pěkný houf dětí a rodičů. Všichni v rukou mobily. Bylo mi jasné, že něco hledají. Ptal jsem se: „Hledáte kešku?“ a dostal jsem odpověď od jedné z maminek: „Ne, kdepak, hrajeme pokémony!“ a nechali mne jít. Vidíte, jak se míjí dva světy? Na reklamních plochách v metru jedné ze světových metropolí stál velký nápis: „Bůh je odpověď!“ Sprejer, kterého bych rád pochválil za jeho věcnost, k tomu na jedné z těch ploch vysmahnul: „A jaká byla otázka?“
Tak začínám své kázání z minulé první adventní neděle. Na obrázku je Hroznatova mísa, kterou v textu zmiňuji, je z poloviny 13. století. Měděná mísa je zdobena smaltem a údajně je darem blahoslaveného Hroznaty tepelskému klášteru. Mísa, ze které si sami lidé brali to, co jim náleželo a zbytek šel chudým. Zvláštní typ samoobsluhy. Iluze spravedlivého středověku. Jsou i iluze moderní... Přečtěte si text kázání.
Naproti iluzím představuji v kázání Ježíšovo mocné evangelium, které vychází z Mojžíšova zákona a projevuje se naprosto jinou praxí života a hospodaření, než Ježíšova i naše doba. Taky i jinou úrovní vztahů a sociální soudržnosti. Podívejte se!
