Jak se rozpouští strach?
Někdo strachy probouzí, mne je baví rozpouštět. Stará i Nová smlouva má dost nástrojů! Pojďte je hledat, učit se je a používat je. Nic není tak třeba uprostřed dnešní společnosti. V kázání poslední neděle církevního roku začínám novou sérii kázání o Mocném evangeliu, které je proti strachu z jinakosti, z odlišnosti. Tvrdím například:
"Mocné evangelium vychází z mocného zákona Hospodinova. "Litera zabíjí, ale Duch dává život!" zvykli jsme si opakovat bezmyšlenkovitě. Ale to není apoštolská výzva proti znalostem a literatuře. To je charakteristika Ježíšova přístupu k Božímu zákonu. On zákon žil a učil, jak podotýkají evangelisté: „Učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.“ (Markovo evangelium 1:22) a nás tedy osvobozuje žít ze stejné moci evangelia.
A jak Pán Ježíš učil své učedníky rozpouštět strachy? Ježíš, který znal strach i hrůzu a potil se v zahradě Getsemane sraženou krví (Dopis Židům 4:14n), upjal svou mysl k určitému cíli. (Lukášovo evangelium 9:51) Nabral kurz k Jeruzalému. Pěstoval své sebevědomí, upravil facelift, nastavil svou tvář. Či jinak: bylo mu jasné poslání, které mu svěřil Otec v nebi.
Poslal před sebou (opět před svou tváří) svoje učedníky. To udělal vlastně už před tím, jen se to tu opakuje: „Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. (ještě tu identitu vyfutroval a dal jim zvláštní schopnosti) Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat. A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty. Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte. A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.“ (Lukášovo evangelium 9:1-6) V setkání učedníků se Samařany nešlo jen o přístřeší na noc a nešlo jen o jídlo. Šlo o poslání, o tu tvář. A proto se píše, že v té vesnici: „Jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.“ (9:53) Ne pro tvář Jakubovu a Janovu. Ale pro Ježíše. Byl to tedy nejenom národnostní, ale i náboženský odpor. A vlastně to byl všelidský odpor, protože my všichni jsme odmítli Spasitele. Vlastně se to píše o nás. V Jeruzalémě nepůjde jen o jeho smrt, ale o to, co jsme provedli my, o náš hřích… Půjde o nás. Proto se bojíme! I Boha se bojíme."
