Křest

Křestní neděle je svátkem v historii církevní rodiny. Křtili jsme čtyři děti. Ne tak, jak to můj kolega z Náchoda dělá v Pekelském údolí, kde se křtí v řece Metuji. To je skvělá křestní tůně. Ale pro letní dobu. Tentokrát jsme křtili pokropením a v Novém kostele. V kázání na 2. kapitolu knihy Skutků apoštolských jsem při tom říkal třeba toto:

"Ježíš se lidem ale tolik nevrtal v životech. Řekl přece jedné ženě: „Jdi a už nehřeš!“ (Janovo evangelium 8:11) Ježíšovo i obecně židovské prostředí pod pokáním vidělo změnu myšlení a jednání, zapojení do života společenství a život s tórou, v tomto případě s učením apoštolů. To neznamená, že první učedníci nic jiného nedělali, ale společenství pro ně bylo vrcholem života s Kristem. Vše k němu směřovalo. Jinými slovy začali uskutečňovat mnoho pravidel Mojžíšova zákona, která můžeme a budeme číst v knihách Mojžíšových. A víra je osvobodila k ekonomice sdílení, přestali hospodařit izolovaně. Neskrývali se, aby náhodou někdo… Byli svobodní k odpovědnosti, spravedlnosti. Půjčovali a nečekali zpět. Podporovali sdílením samostatnou existenci s cílem osvobození obdarovaného k dalšímu dávání. To zní dnes téměř perverzně. Ano, jsme navyklí, celá společnost je naučená zvrácenosti sobectví, sebepéče, závislosti, uzavřenosti a lakomství.

Kapitalistické chápání věčně rostoucího zisku nám tyto texty vykládá jako prvotní nadšení, jako nereálnou ekonomiku, blouznivecké rovnostářství a pomatené družstevnictví. Kapitalisté by každému dali jen to, co si podle nich zaslouží. Ale i naopak: Dělali to estébáci a stalo se to módou i dnes, že nám komunisté a socialisté vykládají Bibli v tomto místě: „Vždyť to tam byl čirý komunismus! Tak se přidejte k nám!“ Jejich očima možná ano, ale ve skutečnosti je to úplně jinak. Mýlí se jedni i druzí. První učedníci žili s Kristem podle Mojžíše. A šlo jim to."

Celé kázání si můžete stáhnout zde. Fotku pořídil Richard Arnold, díky.