Co je svoboda víry?

Odpovídal jsem přátelům, co myslím tím, když při požehnání či křtu předávám dětem víru se zvláštním slibem, že "zachováme svobodu jeho víry"... Tady je odpověď:

Používám tento text:

Pavle a Katko, přinesli jste s Ráchel a Jonatánem svou dceru Ester do tohoto shromáždění, abychom jí vyprošovali Boží požehnání. Bereme vaši žádnost jako vyjádření touhy po Boží pomoci a závazek věrnosti Pánu Bohu, který vám dceru svěřil, abyste ji vedli životem víry. Buďte si jisti, porodili jste ji pro Boží království! Rozumíme vám, že chcete svou víru utvrdit mezi bratřími a sestrami tak, abyste unesli úkol modliteb, osobního příkladu a výchovy. Úkol stejně tak těžký, jako i krásný!

Věříme, že nás Pán Bůh slyší, že je s námi. Rádi s vámi klademe Ester do Božích rukou, aby ji vedl, chránil a zachoval. Slibujeme vám, že nezůstanete sami a v dobrém i ve zlém budete mít naši oporu. Slibujeme modlitby, slibujeme pro Ester křesťanskou výchovu a - což je nejtěžší - příklad křesťanského života.

Ester, tobě slibujeme, že budeme ctít tvou osobnost a zachováme ti svobodu víry, kterou ti Pán svěřil. Budeme se s tebou radovat nebo plakat, máš v nás oporu, ať se stane cokoliv. Velice si přejeme, aby tvým životem vzešla Pánu Bohu čest.

(Pokud dítě nepláče a je to vhodné, kazatel jej bere do náručí, pokusí se navázat kontakt a vyprošuje mu požehnání.)

„Ester, Hospodin ti požehná a ochrání tě,

Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv,

Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘

Tak jsme na tebe vložili jméno Hospodinovo a On ti požehná. Amen.

A k němu dodávám. "Svoboda víry" znamená, že:

1. Dítě, kterému žehnáme a případně jej křtíme (ba i dospělý) bude chtít jednou formulovat svoji víru jinak. Bude baptista, reformovaný evangelík, katolík, letniční - z naší strany nezazní, že by se tím zpronevěřil Pánu, když odchází. Prostě má svobodu víry... Že jsme mu žehnali a že jsme jej pokřtili, to znamená, že je Pánův a to mu rádi vždy připomeneme a nikdy to nebudeme zpochybňovat.

2. Dítě... i dospělý může dojít do krize víry a bude z něj "něcista", muslim, jehovista či zabloudí v praxi víry a dopustí se nevěry ve všech smyslech slova... Z naší strany to znamená, že nad ním nezlomíme hůl a nezavrhneme jej, budeme daleci vyslovit ostrá slova zavržení, či klatby nad člověkem. Nikdy tomu požehnanému dítěti pokřtěnému dospělému či dítěti nezpochybníme začátek víry a domov, ve kterém mu bylo žehnáno a ve kterém byl pokřtěn. Může se vždy vrátit, protože my neshodíme ten iniciační okamžik spásy, ani křest a ani pokání a ani smlouvu ve sboru (nevylučujeme lidi, lidé se vylučují sami... což respektujeme) Propustíme jej, aby mu Pán Bůh žehnal jinde, propustíme jej, aby se nám mohl vždycky ze světa vrátit...

3. Dítě, ba i dospělý - pokřtěný či žehnaný v našem sboru - bude mít vždy od nás péči v tom, že budeme garanty svobodné diskuse, aby mohl vyslovit a obhájit svobodně svoji víru. Diskuse musí být otevřená a čestná, tak, aby mohl říci, co si myslí. Aby se mohl řádně bránit. Aby mohl přemýšlet nad Biblí, formulovat svoje poznání. Ne všechno dovolíme učit a máme řád v tom, jak církev řídíme. Ale svobodu vyznat svoji víru bez posměchu zajistíme každému.

4. Byť by tím říkal to, co nás bude bolet a čím se sám vyloučí. My uneseme, když nám někdo vmete, že máme mrtvou a bezcennou víru. Nikdy na oplátku nebudeme proklínat jeho víru. Má svobodu odejít. Nebudeme jej nuceně držet v matrikách a nebudeme jej vydírat nemožností odchodu (což se dělalo a místy i dělá; vystoupit z církve bývalo výstupem ze společnosti, z komunity...)

5. Naposled. Žijeme jako dědicové Jednoty bratrské, jejíž členové a hlavně děti byli namnoze přesvědčováni a přeučováni na víru svých pánů (Pietas Austriaca) bez možnosti uhnout. Kolik na jinou víru přeučených židovských a bratrských dětí za cenu toho, že pak mohly chodit do školy a že mohly zrát a uspět ve společnosti! Jaké násilí. I to bylo baroko... Soudím, že tuto svobodu víry nesmíme rušit! Nepředěláváme katolíky na evangelíky a nevnucujeme reformovaným že musí patřit do svobodné evangelikální zbožnosti. Nevelrybaříme... Naším heslem je, že nezpochyňujeme, ale potvrzujeme. Například: Nechť katolík je dobrým katolíkem! A proto při každé příležitosti rádi tuto svobodu víry vyznáváme.