Betlémská neviňátka
Ten židovský kluk si přišel na tuhle zem prokazovat dobro. Sluničkář jeden! A ani neví, že kvůli němu povraždili tolik nevinnejch kluků. Masakr!
Do svátku je ještě daleko, podle tradice ze čtvrtého století se slaví až 28. prosince, ale do textů vánočních svátků prostě patří. A hlavně patří do diskuse, která se nově vede po každém teroristickém činu. Vyčítat vítačům otevřenost je dnes in. A hlavně, otevřenost západních demokracií se považuje za znak neprozíravé hlouposti. Lepší by bylo běžence odmítnout. Opevnit naše země a namísto namáhavého prosívání nebezpečných mezi potřebnými - prostě udělat nějaký radikální řez.
Vyžadování jednoduše dobrého světa můžeme provozovat a zneužívat jej nábožensky nebo politicky. Motivů může být spousta. Nebudu nikomu přičítat žádné záměry. Nejsem tu proto, abych hříchy odkrýval, ale proto, abych těm, kteří je poznají, pomáhal. Jen musím říci, že evangelium je nebezpečné. Dobro bylo a je nebezpečné. Mít před očima svět podle Ježíše Krista, to je riskantní postoj.
Ježíšův příchod byl poznamenán vražděním. Nic na tom nemění, že to Josef Flavius nezaznamenal, evangelista Matouš a ranná tradice se na masakru shodují. A ono to odpovídá skutečnosti. V Egyptě, ještě před vyvedením Izraele, na tom byli kluci podobně. A nejde jen o kluky. Zvěrstev na člověku je neskutečně mnoho. A často ve spojení s dobrem. A v případě Ježíšově to byl přímo důsledek příchodu ke spáse pro každého člověka. Jen proto, že je to dávno, není slyšet žádný křik, že to tam nahoře nedomysleli a že je výsadek nebeského parašutisty neozodpovědným krokem vládnoucí elity.
Zlu je třeba se bránit, ale účinně. Lpět na podmínkách pomoci a na dodržování zákonného rámce. V německém prostředí to znamená pro naše bratry sestry spoustu dobrovolných hodin v péči o nové spoluobčany. Někde se to mine účinkem, ale jinde to zase pomůže. Máme dost pozitivních svědectví. A nebo akčně. Třeba tak, jako ten sprinter, který po dvou kilometrech dopadl domnělého pachatele z Berlína. Že se zřejmě spletl, to je věc druhá. Prostě ve chvíli paniky neutíkal, jak by doporučoval každý policejní úředník, ale snažil se dívat. Zda se úplně mýlil, to nakonec ukáže čas.
Zlu se ale neubráníme nikdy úplně. Před několika lety by pobožní žonglovali s tím, že to mají za trest ti, co žijí ve městě či ve světě hříchu. Jinými slovy: Že betlémští kluci nebyli žádnými neviňátky. Dost podobně náboženským radikálům všeho druhu by hledali vinu u postižených. Dnes se pobožní stávají arbitry národa, bezpečnosti, nevinnosti, jasných principů, realistických postupů, křesťanských tradic a podobně. Nějak jim při tom nedochází, kdo se staví vedle nich do jedné řady. A právě pro takové obhájce dobra, zvláště pro ty zbožné, ještě jednou napíšu velice jasně: Vyžadovat svět bez takových a nebo jiných stresů je mimo evangelium!
