Příběh Chvaly V.
Nějakou dobu jsem ve Chvalech působil ve výboru Sdružení Chvaly a pak také ve správní radě obecně prospěšné společnosti LRS Chvaly. Vlastně jsem se nabídl, že když už není třeba mojí práce v Ekumenické radě církví, protože její mediální komise jen komisovala a to mi připadlo zbytečné, budu rád u toho, když se pomáhá lidem. Jako církevní člověk v řadě vedle dalších. Hodně také hrálo roli to, že ve Chvalech byla moje maminka, která pak v Bethesdě odešla na věčnost na podzim roku 2011. Měl jsem o důvod více tam chodit.
Pro orientaci: | první díl | druhý díl | třetí díl | čtvrtý díl |
Nejsem nestranným pozorovatelem a ani se o to nesnažím. Svoje poznámky jsem čerpal z několika zdrojů a konzultoval jsem je s kolegy, kteří se mnou strávili nějaké to funkční období ve stejné práci. Pokusím se, a tentokrát velice subjektivně a bez konzultací, odpovědět na otázku: Kde je tedy problém?
Především je třeba aktuálně říci, že Rada Církve bratrské požádala konferenční komisi mimořádné konference 3.12.2016 o stažení svého návrhu. O tom hlasováním rozhodne konference. Předpokládám, že se tak stane. Rada Církve bratrské se tak rozhodla po společném setkání svých zástupců se zástupci Sdružení Chvaly 23.11.2016. Návrh na stažení a jeho zdůvodění budou čteny při konferenci. Nemám právo je zveřejňovat, mohu dát na vědomí to, co na návrh také konferenci odpoví zástupce Sdružení Chvaly. Můžete stanovisko číst zde, stáhněte si jej.
Proč to všechno vzniklo a nemohli jsme si to ušetřit? Inu, mohli. Důvodů vidím velice subjektivně hned několik:
Když se potkají v nějaké práci dva církevníci, oba to myslí dobře. Opravdu dobře. A to tak dobře to myslí, že nepovažují za důležité zapsat zápis, udělat notářské ujednání, sepsat smlouvu. Jít k právníkovi se považuje tak trochu za hřích, natož pak před soud. Nestalo se to jednou, je více příběhů, že pak jeden na druhého hořce vzpomínal a měl pocit, že byl oklamán, zbaven práv a podobně. Tak i tady. Mnohé z podstatných věcí nebylo jasné. Stálo to na ústní domluvě či nejasných pravidlech. A když to bylo jasné a bylo to dáno smluvně, myslelo se, že to přece může být ještě jinak. Jako předseda správní rady jsem stál nad fakturami, které byly vystaveny beze smlouvy a bez objednávky. A pak dokonce penalizovány, protože nebyly splaceny. Ale ono je nebylo možno uznat a ani splatit. Auditorka by mi je vrátila. Nechápal jsem, jak je možné tak jednat. A to je můj první důvod. Jednalo se v dobré vůli jako bratři a sestry. Ale to v hospodářských a majetkových věcech nelze. Není to ani křesťanské!
Dalším důvodem jsou peníze. Ano, peníze. Když se jednalo o začátek a Chvaly byly v rozvalinách, kolem byla zemědělská půda, nikdo neměl odvahu podnikat. Vytýkalo se tehdejším pionýrům, že zkrachují a zavedou církev do potíží. Nezavedli. Ze zemědělské půdy byla v územním plánu občanská vybavenost a všechno nesmírně stouplo na své ceně. Z Boží milosti se vše podařilo. Tedy ne vše, ale hodně. Lidé pracovali, dárci dávali. Ano, je to tak. A v tu chvíli se určitě najde někdo kdo získá pocit, že to není spravedlivé, že někomu se daří a někomu ne. Když má někdo červená čísla, mělo by se mu dávat. Zvlášť, když ten druhý má černá čísla. Ale to nejde. Je třeba se nejprve podívat, jak se hospodaří, že jsou ta čísla červená. A pak dělat opatření a hledat zdroje. Když má někdo dojem, že smlouva na pronájem areálu je špatně ujednaná, nemůže ji odmítat, protože se mu nelíbí. Má dát k soudu ty, kteří ji ujednali, pokud má dojem, že je smlouva záměrně či jinak nevýhodná, ale není možné naléhat na změnu a brát si za rukojmí pacienty či členy církve. Na jakékoliv změně se musí dohodnout obě strany na úrovni svéprávných partnerů. Nesmíme se chovat jako děti!
Podle mého se také střetlo několik právních systémů. V naší republice mají církve poměrně volné podmínky pro svůj právní systém. Církve si svá práva a postupy mohou svobodně ustavit. Tedy občas se jedná podle církevního práva, například v případě výše zmíněného návrhu pro konferenci. Ale církevní právo pro příběh Chval není relevantní. A když, tak jen z malé části. Konference nemohla nic rozhodnout a když, tak špatně. Mohla leda tak přikázat oběma partnerům, aby se vrátili k jednacímu stolu. Doporučit jim právní cestu a za rok si nechat dát zprávu. Ve Chvalech musí vše běžet podle zákonů ve Sbírce a podle vyhlášek ministerstva zdravotnictví či nařízení magistrátu. Obchodní věci mají prostě svá pravidla a účetní normy. A nelze jednat jako strýčkové a tetičky. A naposled, jsou dána také pravidla pro sdružování a občanský zákoník je třeba brát také vážně. Minimálně ty tři okruhy se někdy prolínaly a nezkušení v nich naprosto tápali. Vzájemně se pak zraňovali. Když si tedy dáte dohromady ty osoby, které jsou na šachovnici, je lépe, když za ně jednají právníci.
Nemalou roli hráli v celém příběhu právě lidé z církve. Málo na plat, v Kristu jsme si všichni rovni, ale bývá to tak, že někteří lidé jsou si rovnější. Jiný je nepřijatelný, ať dělá cokoli. Podsouvá se to či ono mínění. To ale snad není můj případ. Vypadl jsem včas. Osobně se musím přiznat, že bych musel odejít ze služeb církve a stát se "cizím", abych mohl ve Chvalech dále pokračovat. Jistě, znamenalo by to vystupovat proti církvi. A tak jsem radši přijal pozvání a odešel daleko a v církvi jsem zůstal. Jsem více kazatel, než manažer. Mám také pocit, a přiznám se, že velice subjektivní, že představitelé církve by neměli mít takovou moc, jakou si přivlastňují. Šlapou jako sloni v porcelánu. Ale to jsme už u jiného tématu.
Myslím, že je z mých poznámek jasné, kudy bych se vydal já. Ve Chvalech už nejsem. A tak se budu modlit, aby se děly věci tak, jak se mají dít. Pokud máte pocit, že je třeba něco opravit a nebo chcete diskutovat, napište mi na poslední straně do formuláře, dojde mi to a ozvu se. Fotka je z jednání výboru Sdružení Chvaly - datum už nevím...
