17. listopadu - Den svobody

Stojím tu s velkou vděčností za každý den i rok z těch let a dnů od roku 1989. Avšak zároveň: Vůbec nejsem zklámán vývojem v naší zemi ani ve světě. Čekal jsem jej. To však neznamená, že s ním souhlasím. To ještě neznamená, že mne nebolí.

Když jsme v listopadu 1989 stáli na řečništi, já v severočeském Děčíně a vy tady, zanikala tehdy naše slova o spolupráci a střízlivosti v ostrém volání po pořádku a vyřízení účtů. Na více jsme se nezmohli, než na překřikování krvežíznivců jedním z hlavních hesel listopadu 1989: Nejsme jako oni! Nebyl jsem s tím heslem ale spokojen. Už tehdy jsem věděl, že je v něm dramatický rozpor, který je snad srozumitelným vysvětlením pro dnešek.

Totiž: Stejně jako Modlitba pro Martu (kterou budeme zpívat) čerpala slova z Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské, a vláda věcí se měla navrátit jen skrze doznání, analýzu, sebepoznání a kroky nápravy - jak říkáme pokání, tak jsme měli vyznávat se zděšením: My jsme jako oni! A zároveň s pevným rozhodnutím nahlas opakovat slovo: Nebudeme jako oni! A to jsme si měli říkat několikrát denně po celou tu dlouhou dobu.

V čem Jsme jako oni?

Především v tom že tzv. rozvinutý socialismus skončil vzájemnou rivalitou soudruhů na všech úrovních a rozpadem všeho, co drželo pohromadě. Podtrhli jeden druhého. A my? Hledáme to, co nás spojuje, co šíří pochopení, spolupráci a toleranci? Držíme právo a řád padni komu padni? Nejsem si jist.

Přátelé: Nebudeme jako oni! Budeme stále znovu pěstovat porozumění na všech úrovních s ohledem na to, abychom si kvůli soutěži o mandáty či jedinečný vliv a podíly na majetku nepodřezali větev pod zadnicí. Znovu a znovu se budeme vracet k jednacímu stolu.

V čem jsme ještě jako oni?

Pak v tom, že soudruzi slibovali hory doly. Jejich nepravda do nás prosákla natolik, že jsme si mysleli, že litr mléka může skutečně stát dvě koruny a bochník chleba o trochu víc. A oni si dodnes nic nepřiznali, vždy a na vše měli a mají nějaké vysvětlení. Že před týdnem tvrdili něco jiného? Co na tom záleží, dnes svítí světla a kamery točí. Včera byli proti Trumpovi a dnes jej vidí jako naději. A my? Ve vyšší životní úrovni vidíme cíl, nikoli prostředek. Stále chceme víc a to především pro sebe. Za levnější rohlík zvolíme kohokoliv.

Jenže, přátelé: Nebudeme jako oni! Vše budeme přijímat vděčně jako dar. Budeme brát ohled na sociální spravedlnost a možnosti rovného začátku pro každého.

A nakonec, poslechněte: V čem Jsme jako oni? Nu, v tom, že tzv. rozvinutý socialismus stál na mýtech, kterým nikdo nevěřil. Proletáři všech zemí, spojte se! bylo k smíchu hodně dlouho před listopadem 1989. A poslední mýty se rozsypaly během chvilky. Namísto nich se začaly budovat jiné mýty postavené na hrdinství a jedinečnosti. Milujeme mýty. Jak jinak: Všechno dobro měli zařídit ti nahoře. A když ne, jsou tím ti nahoře vinni. Místo společné práce nastalo uctívání. Lehko se pak opakuje mýtus, že bude dobře, když tu bude silný vůdce. Třeba nějaký se silnou a levnou voňavkou z východu.

Ale my přece Nebudeme jako oni! Budeme si pěstovat historickou paměť. Zůstaneme při zemi. A zároveň otevřeni všem divům, které nám samo nebe dává nečekaně. Odmakáme si veledůležité volby příštího roku třeba i tím, že půjdeme dům od domu a hospodu od hospody.

Přátelé, nebudeme jako oni, ani dnes ani zítra a ani nikdy jindy!

17. listopadu 17:11 na Zámeckém návrší; foto je díky LILII, městskému zpravodaji. Musím přiznat: Nejlepší projevy měli ovšem studenti...