Příběh Chvaly IV.
Komunitní centrum Chvaly vypadá jako megalomanský projekt. Možná, může se to zdát tomu, kdo neví, že komunitní práce ve Chvalech dávno běží a má zcela jiné rozměry, než jen stavební. Je mnoho lidí, kteří jsou vděční za to, jak se ve Chvalech pracuje. I já, odešla mi tam na věčnost maminka a také jsem tam směl pracovat jako předseda jedné správní rady a jako manažer evropského projektu. Tady jsou moje poznámky ke stažení ve formátu PDF.
Co je to komunitní centrum Chvaly?
Pojem komunitní obecně označuje lidské společenství, lokalitu, kde vládne vlídnost, laskavost a družnost. Prostor, kde se myslí na prospěch jednotlivých organizací. A přesně tak se chápe Komunitní centrum Chvaly, protože zahrnuje prostor a vzájemné nažívání studentské koleje Pražského Tyrannus Hall, Evangelikálního teologického semináře, Bethesdy - domov pro seniory Diakonie CB, Sboru Církve bratrské Černý Most a LRS Chvaly, o.p.s. Pokud se objeví další aktivita, jistě doplní Komunitní centrum o další rozměr křesťanské služby. Nelze jinak.
Místem, kde se vedení Komunitního centra Chvaly setkává, je Sdružení Chvaly, z.s., který ve svém výboru má místo pro zástupce jednotlivých organizací a dostatečný prostor řešit provozní i systémové záležitosti. Byly doby, kdy všechny starosti od plotu až po sekání trávy ležely na LRS Chvaly, dnes je to jinak a na všem potřebném se organizace dokázaly domluvit.
Pojem Komunitní centrum Chvaly je znám ještě v souvislosti s projekční činností, která komplexně (jinak to ani nejde) řešila stavební plánování v areálu. Ambiciózní projekt, který spatřil světlo světa v Liberci, nelze uskutečnit jinak, než ve vzájemné spolupráci postupnými kroky.
Obraťme se teď do minulosti, ve které se rodilo komunitní myšlení ve Chvalech. Hned po rekonstrukci budov sirotčince a jeho zázemí se vědělo, že pro zdravotnický provoz je třeba nejméně 100 rehabilitačních lůžek a toho se v rekonstruovaných budovách nedostává, 22 lůžek nestačilo. Probíhaly projekční práce na dostavbu, začala jednání o finančním zabezpečení a personálních kapacitách.
Zároveň se ve stejném areálu Chvaly podařilo zahájit projekt, který neměl zpočátku přesnou definici. Sestry Noemi Komrsková a Věra Javornická hledaly možnosti a nakonec se záměr ustálil na stavbě domova pečovatelského typu do 40 obyvatel s případnou možností 2-3 pokojů pro vozíčkáře. Tomu dnes říkáme Bethesda. Stavebníkem byla Diakonie Církve bratrské.
V roce 1997 získala sestra Věra Javornická příslib od ministra sociáních věcí Jindřicha Vodičky na dotaci dvou až tří miliónů Kč s tím, že je třeba k nim přidat vlastní prostředky. Statečně je sestry a bratři získávali vlastní charitativní činností, ale bylo třeba získat peníze v jiných objemech. MUDr. Ing. Petr Fiala byl tou dobou zastupitelem Hl. m. Prahy a díky jeho práci toto zastupitelstvo přidalo v ochotné dotaci 0,7 miliónu Kč. Stavba byla zahájena a prostředky stačily na základovou desku a první betonové sloupy.
Po otevření zdravotnického provozu LRS Chvaly v roce 1998 přišla Rada Církve bratrské ústy bratra Karla Fojtíka za Petrem Fialou s prosbou, aby se k řediteli Diakonie, Ing. Pavlu Průšovi, přidal ve správní radě a pomohl s financováním projektu Bethesdy. Jednání probíhala bez písemných záznamů a fakticky znamenala, že když LRS Chvaly pomůže v této chvíli dokončit projekt Diakonie, pomůže se pak zdravotnickému provozu, aby měl dostatečný počet lůžek. Přijde pomoc, aby mohlo LRS Chvaly dostavět svůj provoz. Tedy komunitní přístup.
S betonovou základní deskou nešlo nic dělat, tak se pokusil obětavý architekt celého areálu, Pavel Vaněček, upravit projekt tak, aby se dal postavit. Každý další rok se podařilo sehnat nějaké peníze z veřejných zdrojů a přidat vlastní zdroje. Ani v roce 2001 však nebylo vidět na konec všech prací. Kalkulace a plány nebyly reálné, chybělo ještě asi 30 miliónů na dostavění. Ministerstvo práce a sociálních věcí však nedostavěné nové projekty zastavilo a dokonce mluvilo o navracení finančních prostředků.
V té chvíli se hodilo, že jsme mysleli komunitně. Na ministerstvu se jednalo s tím, že Domov Bethesda není ničím novým, ale druhou etapou úspěšného projektu LRS Chvaly. To je definice, která by bez komunitního myšlení nikdy nebyla možná. Ministerstvo se smilovalo a přislíbilo i poslalo dotaci 20 miliónů Kč, když ze svých prostředků přidáme dalších 10 miliónů Kč. Opět pomohl Petr Fiala. Kdyby nebylo možné jednat na Hl. městě Praha a kdyby ministerstvo po jednáních nepřipustilo, že nepůjde o církevní prostředky, ale o veřejné z městského rozpočtu, Domov Bethesda by nebyl nikdy vznikl.
Prací, kterou si nikdo, kdo nezná politická jednání, nedovede představit, se řádným způsobem na základě usnesení poslaneckých klubů podařilo připravit dokumenty pro zastupitelstvo. Rozhodování oddálily prázdniny, pak i povodně, které paradoxně možná i urychlily konečné stanovisko, a na úplně posledním zasedání před pražskými komunálními volbami v roce 2002 padlo rozhodnutí o přidělení dotace. Do roka byla Bethesda hotová.
Důležité v této chvíli je, že musíme vděčně připustit, že církev získala veřejné prostředky na komunitní fungování dobré věci. To si musíme stále opakovat. A nesmíme zapomínat na zásluhy jednotlivců, jak byli už jmenováni, i těch drobných dárců, kteří zůstávají nejmenováni.
Projekt vnitřního zařízení vznikl opět komunině, úklidy a práce před otevřením proběhly v radosti společného díla. Kalkulace provozních nákladů však ukázala, že dotace Magistrátu Hl. města Prahy na provoz sociálních lůžek, stanovená podle běžných parametrů registrace sociálního zařízení, stačí na provozování dvou pater Domova Bethesda. Nic víc. Pronajmout jedno patro komerčně bylo neschůdné provozně, narušily by se standardy zařízení a Bethesda by přišla o registraci. A bylo by to nepřijatelné i z hlediska poslání, které areál Chvaly měl a má. Takové komerční řešení by porušilo komunitní ráz a nevratně otevřelo další podnikatelské aktivity. Je navždycky neschůdné.
Zůstala jediná možnost: Jedno patro používat pro rehabilitační provoz. Zdravotní pojišťovny díky Bohu opět souhlasily a smlouvy na lůžka navázaly. Svou roli hrála pověst práce LRS Chvaly, ale také to, že je projekt komunitní. Léčebné a rehabilitační zařízení může poskytovat služby vaření, praní, zajistí léky, zdravotnickou péči a podobně. Hlavně rozvoj, výchovu a odbornou péči pro personál. Také pomůže svým provozem hradit energie a další náklady. Jako okamžité řešení to přede všemi vypadalo jako ideální. Všichni se museli trochu uskrovnit a dělat to, co jde.
Léčebné a rehabilitační středisko mělo otevřením Bethesdy volné ruce pro vlastní stavbu. V té chvíli však vstoupila do dění ve Chvalech Léčebné a rehabilitační středisko mělo otevřením Bethesdy volné ruce pro vlastní stavbu. V té chvíli však vstoupila do dění ve Chvalech nepochopitelným způsobem Církev bratrská, která ústy svého vedení prohlásila, že už je tu dost toho sociálního a zdravotního, a teď se musí budovat to duchovní. Zbrždění rozvoje a stavební činnosti v roce 2003 je třeba chápat jako zásadní zakopnutí, které způsobilo, že dnešní ambiciózní plány na stavební činnost jsou zavřeny v deskách a postupuje se velice pomalu. Změnily se totiž také politické poměry v Městské části Horní Počernice a v Praze obecně. Hlavně to byl a je projev nekomunitního myšlení a zásah zvenčí, který byl předznamenáním dalších nešťastných zásahů církve i některých jednotlivců do života ve Chvalech.
Jako nejrozumnější se zdá, kdyby církev garantovala, že se vzájemně jednotlivé části komunitního života, tedy organizace pracující ve Chvalech, budou na všem vzájemně domlouvat. Moderátora a nestranného účastníka s kontrolním právem Chvaly velice potřebují. Nepotřebují vrchnostenské zásahy shůry, od nikoho - leda od Pána Boha.
Příště: Kde je tedy problém?
