I nechtí krávy mýdla jísti...

V Církvi bratrské se hledá nová forma řádu. To je pracovní dokument, jímž se upravuje to podstatné a naznačuje to služebné a případné, jak zní v tradici Jednoty bratrské trojice známých kategorií. Litomyšlští si přejí svěží, svobodně znějící dokument a důvěru sborům a jejich pracovníkům. Proto pro dokument, který je zatím interním materiálem v pracovní verzi, v prosinci tohoto roku hlasovat nebudou. Není to dokument pro dvacáté první století, pro finanční samostatnost. Zachovává poměry v církvi tak, jak byly před rokem 1989, pouze je precizuje. Náš hlas mít nebude.

Něco historie: Jednota bratrská se o podobu svého přístupu k veřejným věcem docela těžce dohadovala. Bratři nechtěli přisluhovat veřejnému životu a místy se dokonce vydělovali ze společnosti. K tomu patří jedna historická zmínka z Litomyšle po roce 1490. Když bratři v ústředí Jednoty tlačili na větší kázeň a věrnost Pánu a nabádali své členy, aby odcházeli z měst, není-li jinak možné vyhnout se jmenování konšelem a dalším světským povinostem, žádali Litomyšlští o stanovisko úzkou radu a sbor učitelů s kněžskou synodou. Bratr Matěj neustoupil a demokraticky s radou a sborem tlačil na poslušnost. Tu litomyšlský mlynář Filip s vědomím, že jde o rady mimo realitu, odpověděl církevní autoritě: „I nechtí krávy mýdla jísti!“ Jinými slovy: Mydlář se na vsi neuživí.

Téhož roku v Brandýse nad Orlicí došlo ke kompromisnímu stanovisku, ze kterého však někteří otcové opět ustoupili k tvrdšímu postoji Malé stránky. Až ve „Svolení rychnovském“ v roce 1495 docházejí k tomu, že je třeba reforem. Ani to však nepomohlo od toho, že se Malá stránka s Velkou stránkou ještě v roce 1496 dohadovaly bez valného výsledku v Chlumci nad Cidlinou… (To svolení je jiné, než památné svolení v roce 1464 a celou kauzu popisuje F. Hrejsa v knize Dějiny křesťanství v Československu IV. svazek, vydaný Husovou teologickou fakultou v roce 1948)