O lidských obyčejnostech I.

Chodíme spolu... Tedy O známosti. Nebo o Zemi a jejím Měsíci.

Bible o známosti mlčí. Není tam vůbec nic. Takže mi zbylo komentovat jen to, co v Bibli je. Tvrdím: Známost určitě není takovým předmanželstvím. V něm lidé spolu žijí, přítelují, ale nemají sňatek. Soudím, že ve známosti máme pracovat především na sobě. Známost znamená, že poznávám, co vlastně dokážu. Přemýšlím, zda na to budu mít. Mám čas přemýšlet a pozorovat. Nejen tetičky, strýčky a maminku a příbuzné svého budoucího partnera, ale také novým pohledem to své příbuzenstvo z něhož pocházím a jehož geny nesu. Znáte asi údiv Rút, která zjistila, že Bóaz o ni, o pohanskou imigrantku, vdovu bez naděje a bez práv, má zájem: „Tehdy padla na tvář, poklonila se k zemi a zeptala se ho: Jak to, že jsem nalezla milost ve Tvých očích, že sis mně všiml, i když jsem cizinka…“ (Rút 2:10)

Takové a nějaké další věci jsem tvrdil z kazatelny. Tady je celý text, stáhněte si jej. Fotku jsem si půjčil z hloubky internetu...