Vzkříšení

Byl jeden anděl, který si při prohlížení své tváře ve studánce pomyslel, že nikdo nebude tak krásný, jako on. Aby se ujistil, že se nemýlí, seběhl na zem a začal ke studánce vodit lidi. A vždycky přišel na to, že mají nějakou vadu na tváři či v duši. Ten má velký nos, ten zase odstávající uši, jiný nemožné vlasy, co se nedají učesat. Další je sobec a jiný se nechce učit. Téměř všichni nevěří v možnost změny a vůbec žádný nechce začít od sebe. Lidé se to naučili od anděla a jak byla někde nějaká voda, vždycky do ní zírali. Byli nešťastní a svoje neštěstí dále šířili.

Syn Boží si s sebou na zem vzal kartáček na zuby, holení a taky zrcátko. Když kolem sebe viděl smutné lidi, začal jim ukazovat odraz jejich tváře v zrcadle a vždycky na člověku našel něco krásného a dobrého.

Anděl, který měl jen studánku, se naštval. Božímu synovi strčil do ruky a zrcadlo spadlo na zem. Rozbilo se s velkým rámusem na tisíce kousků. Syn Boží střepy posbíral. Pořezal se při tom a tak měl od střepů ruce zcela krvavé. Lidé k němu začali chodit a střepy si brali, pokaždé se krapítek pořezali, ale měli kousek zrcadla, ve kterém viděli na sobě nějakou naději a mohli v tom střepu ukázat taky nějaké šance druhým.

Dětem na svátek Vzkříšení 27.3.2016 v Litomyšli. Texty z Marka 16:1-8 a ze 2. Korintským 5, zvl. 16. Celý text kázání je zde.