Litomyšl znovuzrozená!

Skvělý slogan litomyšlského roku 2016 je veskrze náboženský, velikonoční! Zažili jsme si mnohé z nové reality mezilidských vztahů a dostatek ekumenických a snad i mezináboženských dialogů za poslední rok a půl. Občas se objeví nějaké stíny. Zrovna k jednomu musím napsat několik slov. Na obrázku bratr Jiří Veselý. (Text mého psaní je ke stažení v PDF zde)

Tělo a krev

V sousední katolické farnosti dostal bratr P. Jiří Veselý, SDB, kaplan, kolega v ekumenické spolupráci, tento dopis od svého biskupa: „Před několika měsíci jste byl napomenut generálním vikářem Mons. Josefem Sochou za způsob podávání sv. přijímání, který neodpovídal liturgickým předpisům a udivil některé věřící tradiční farnosti Litomyšl. V poslední době na Popeleční středu došlo při slavení eucharistie k neakceptovatelným liturgickým excesům. Z těchto důvodů ukončuji s vědomím Vašeho řeholního představeného, Vaše kněžské působení v diecézi královéhradecké a to dnešního dne, 1.3.2016.”

Nechci se zatím vyjadřovat k tomu, co je v dopisu. Nechci soudit to, co mi nepatří. Ještě je šance nějak změnit vývoj a do toho nemíním zasahovat, pokud nejsem žádán. Ten neakceptovatelný exces kaplana Jury Veselého byl v tom, že nekatoličtí duchovní údajně koncelebrovali při slavení mše svaté.

Lidské příběhy však žijí svými životy, proto je třeba opakovat, že jsme byli vždy přítomni katolické svátosti Večeře Páně, evangelické svátosti Večeře Páně, husitské svátosti Večeře Páně: Nikdy jsme nevstupovali domácímu duchovnímu do liturgie, pokud nás k některé části nepozval. A nepozval nás nikdy ke klíčovým slovům celého tajemství. Nerušili jsme kánon církve římskokatolické a ani jiné předpisy dalších církví. Vzájemně jsme si věřili, že každý z nás přijímá Tělo a Krev Páně. A to tak, jak potřebuje a věří.

Jak k tomu ale došlo, že jsme mohli přijímat z jednoho stolu za většinového souhlasu litomyšlské, dokonce nenáboženské veřejnosti? Jak je možné, že jsme měli “milostivé léto Páně” už loni? Jak to, že to víru žádné z farností či sborů nepokazilo? Že to naopak upevnilo konfesi tak, jak ji každý z nás má?

My, duchovní litomyšlských církví, jsme se znali už dlouho. A pokud jsme se neznali, byli jsme si jinak blízko. Snad to nebude znít pyšně: Jsme zralí muži. Z dob totality víme, že potřeba vzájemné blízkosti byla někdy silnější, než veškeré předpisy. Nejsme mladí a nezralí zákoníci. Máme zkušenost, ale máme i patřičné teologické povědomí a víme, že odpírat si společenství stolu nemá podle evangelia smysl. Vedli jsme společně rozhovory nad hloubkou tajemství, kterému věříme. Nebyl to žádný rozmařilý krok. Byla to jednota dospělých křesťanů, ve které jsme si byli rovni.

Když bratr František Beneš, farář římskokatolické farnosti, přišel v listopadu 2014 se žádostí, abych kázal na půlnoční bohoslužbě, odvětil jsem jako čestvý nováček v Litomyšli otázkou, zda se to smí. Vysvětlení, které mi naznačilo, že taková služba bude pro Františka pomocí, jsem přijal a připravil se. Když mi po kázání na půlnoční František přišel podat chléb, ptal jsem se jej: “Františku, víš, co děláš?!” a on mi odpověděl: “Musíme s tím začít!” Přišel i s kalichem…

Netlačil jsem, ba jsem se v lednu poté přišel zeptat, zda nebyly problémy kvůli tomu, že mi podal. A ptal jsem se, zda se neurazí, když zase u nás při týdnu modliteb prostřeme stůl a nabídneme i jemu. Netlačil jsem, naopak! Byl jsem opatrný. A každé další opakování, včetně toho, které vedl Františkův podřízený Jura Veselý, bylo po vzájemné domluvě a na pozvání. Nijak jinak.

Na okraj jen napíšu, že se modlíme za to, aby naše křesťanské soužití bylo v pravdě. Bez polopravd a nepravd. Aby se v pokoji na pravdě sjednotila i katolická farnost. Na nic jsme netlačili a na nic také nebudeme tlačit, přejeme si, aby byl pokoj ve sborech a farnostech samotných. Nebudeme si mezi církvemi stavět žiletkové ploty, jak je zvykem poslední dobou v Evropě. To nejsou naše způsoby. A k Litomyšli, jak ji máme rádi, se to nehodí. Modlíme se za moudrost pro biskupy a pokoj pro ty, kteří na sebe vzali odpovědnost oznamenovatelů domnělých neřádů a probouzení výlučnosti té či oné církve a soudů nad jinými křesťany. Ať je jim Bůh milostiv!

Daniel Kvasnička, Nový kostel Církve bratrské v Litomyšli, Velký Pátek 2016