Byl jsem v Mníšku pod Brdy

Byl a nebyl. Fyzicky jsem tam nebyl, ale protože se nenašel živý kazatel mé církve, musel nastoupit virtuální a četl se u kostela sv. Maří Magdaleny na Skalce můj pozdrav. Vyžádal si jej muž za pulpitem, Miloš Navrátil. Obdivuhodný bojovník a moudrý muž. V Mníšku pod Brdy se konala ekumenická bohoslužba smíření (asi první v historii kostela), na které byli duchovní všech církví.

Tady je text:

Je dobře, když se křesťané společně mohou sejít a vyjádřit si vzájemnost a bratrství. Apoštol to shrnul jasně: „Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.“ (Dopis Efezanům 4:5n) A taky jasně dodává, že se taková jednota nedá vytvořit, kopírovat a imitovat. Nebeská jednota se má pouze a jen respektovat, protože Pán uplatňuje copyright z nebes. A nikdo jednotu nezrušil, ona platí.

Tak se musíme zapýřit studem, že jsme tu svornost tak dlouho matlali svou paličatostí a rozdělením. Je dobře, když svobodně teologicky myslíme, v tom ať nikdo nepředpisuje jednotu. Je ale téměř pohanskou bídou, když svůj názor vnucujeme druhému jako jediný a platný. Ať je nám všem, tedy i nám evangelíkům, Bůh milostiv!

Střízlivý nenáboženský pozorovatel už ale nebude považovat naše vzájemné slovní úklony moc vážně. Necítí napětí, které jsme v církvích nosili pod srdcem. Má nás za těžko srozumitelné a bere nás jako stejnou pobožnou chásku. Je tedy načase prokazovat smíření společnou prací, společným stolem Pánovým, u kterého budou sedět i nezvaní, ale potřební.

Pokud se s něčím musíme smířit rychle, tak s tím, že se svět nevratně mění, že nemáme nárok na klídek a nohy v teple. Že naše bohaté poměry jsou darem a ne nárokovatelným zbožím. Velice rychle se musíme smířit s realitou a přestat vymrzovat, že máme svá práva na závětří míru. Je třeba se smířit s tím, že za svobodu a právo je třeba bojovat a bez naší námahy to nepůjde. K tomu ať nám dopomáhá všemohoucí Bůh.