Otroci a otrokáři

Vypadá to, že křesťanství je odsouzeno k pasivnímu přihlížení k dějinám. Všechna vrchnost je od Pána Boha, takže zavři ústa a mlč! Ale to neodpovídá biblickým textům tak, jak jsou. Čteme si Exodus až do Velikonoc. Tentokrát jsem v kázání na 1. a 2. kapitolu této knihy tvrdil, že víme o legitimním odporu:

"Jako třeba porodní báby, které se vzepřely nelidskému příkazu faraóna. Báby pěstovaly odpor. A pak si vymýšlely. A Bůh jim tu lež nevytýkal, ba žehnal jim. A se ženami pokračujme: Bezejmenná žena (pak víme, že se jmenovala Jokebed) odmítla nechat zabít svého novorozeného syna Egypťany. A nebyla rozhodně jediná! A sestra toho novorozeněte se angažuje (my pak později víme, že to byla Miriam) a nabídne se princezně egyptské, že jí sežene kojnou. Přivede maminku… A sama princezna se také vzepřela nařízení faraona, vždyť hned věděla, že má v košíku hebrejské dítě. Neumíme-li velké věci, můžeme dělat malé, poslechnout pravidla vedoucí k životu a odmítat smrt. Někdy je třeba odmítnout poslušnost, protože je vyšší pravidlo, které velí k životu."

Byla první neděle postní. Celý text si můžete stáhnout zde. A obrázek egyptských otroků je někde z hloubky internetu.