Příběh Chvaly I.

Rozhodl jsem se po dílech představovat příběh Chval. Každý díl uvedu jednou otázkou, která se často opakuje. První díl posílám do světa dnes. Celý text je ke stažení zde.

Pro orientaci: | druhý díl | třetí díl | čtvrtý díl |

Komu patří Areál Chvaly na kraji Horních Počernic?

Před rokem 1948 bylo celkem běžné, že nemovitosti, v nichž pracovala církev, vlastnily spolky. Tak se modlitebny ve valné většině stavěly péčí spolku Betanie. Podobně Chvalský projekt Svobodné církve reformované (později Jednoty českobratrské), který začal z popudu kazatele F. Urbánka (a rodiny Masarykových). Založený spolek se jmenoval „Spolek Křesťanská služba“

Ve „Chvalech u Karlína“ koupil spolek starý mlýn a začal sociální práci s pěti sirotky. Sociální práce byla chápána jako projev křesťanské lásky, nástroj zvěstování evangelia. První ředitelkou se stává Božena Jehličková (švagrová kazatele Urbánka). Postupně se přikupovaly další pozemky, sad, zahrada. Pěstovala se zelenina a ovoce. Náklady na provoz po celou dobu existence až do komunistického převratu nesli členové Spolku a jejich příznivci ze svých prostředků, příspěvků a darů. To, že církev nevlastnila nemovitosti, to byl styl práce. Církev neměla vlastnit a spravovat. Spolek však ani nenapadlo upírat věřícím právo na nemovitost, protože se na pořízení a správě podíleli.

S válkami sirotků přibývá a tak se tato sociální práce rozvinula. Ve třicátých letech 20. stol. Spolek vystavěl ve Chvalech nové budovy a opravil původní objekty. Sirotčinec byl na svou dobu relativně moderním zařízením pro několik desítek sirotků.

S nastupující totalitou postihl Chvaly stejný osud, jako veškerý církevní majetek spravovaný spolky. Spolky se rušily. Po roce 1948 všechny modlitebny převedl komunistický stát na církev. Tam kde se neposkytovaly náboženské služby, došlo při rušení spolků k zabavení nemovitostí. Prostému převodu na stát. To postihlo i Chvaly stejně jako některé další nemovitosti.

Občas stát za nevýhodných podmínek modlitebny odkupoval a nebo prostě zabavil. Církev spravovala nemovitosti i za totality s vědomím, že náklady na rekonstrukce nedostane odnikud jinud, než od svých členů. Stát o finance nemělo smysl žádat. Církev tedy jednala přiměřeně citlivě a svobodně. Tuto svobodu sborům zachovala církev až dodnes. Ba ji rozvinula s vědomím, že o sborových domech a modlitebnách nerozhoduje jen jakési ústřední vedení církve, ale také členské shromáždění daného sboru.

Ve Chvalech si stát všiml v roce 1987, že nevlastní všechno, a s úřednickou logikou zažádal církev, jako faktického nástupce zrušeného Spolku Křesťanská služba, o odprodej zbývajících pozemků. Žádost nežádost, pruh země byl „odkoupen“ za dva tisíce a něco. To vytvořilo právní podmínky pro další jednání, což věděli v nebi, ale komunistům to nedošlo.

Když se v roce 1989 poměry změnily, hledaly se všechny cesty k tomu, aby se majetek mohl vrátit zpět. Zákon č. 403/90 Sb. se však týkal restitucí fyzických osob a spolků, nikoliv právnických osob či přímo církví. Protože Spolek Křesťanská služba stát zrušil, zažádal člen žižkovského sboru JUDr. V. Dušek jménem církve o převod na Církev bratrskou. Využil zmíněného odkupu z roku 1987. V euforické atmosféře počátku devadesátých let bylo žádosti vyhověno. „Restituce“ se nakonec týkala nejen odkoupených pozemků, ale celého areálu.

Spolek obnovil činnost 24.3.1994, kdy bylo na ministerstvu vnitra registrováno Sdružení Chvaly podle zákona o sdružování občanů. Jeho členy se stali ještě i někteří původní členové Spolku (např. bratři Hejzlar, Mareček), jejich potomci a přátelé, z větší části členové žižkovského sboru CB a dalších. To je důležitý okamžik, protože v dalších případech podobná občanská sdružení nevznikla a hlavně ani nezačala vzápětí po listopadu 1989 aktivně pracovat v jiné podobě.

Dnes modlitebny a sborové domy původně patřící spolkům zastupujícím jednotlivé sbory spravuje církev tak, že jsou svěřeny sborům a základní dokumenty Církve bratrské obsahují blokační paragrafy, že nesmí být modlitebny zcizeny bez souhlasu církve. To je rozumné vyvážení samostatnosti a správy majetku.

Velmi podobně Církev bratrská chápe areál Chvaly jako svěřenství, které spravuje spolu se znovu obnoveným spolkem, dnes pod jménem Sdružení Chvaly, z.s. (název po úpravě podle občanského zákoníku z roku 2012). Sdružení Chvaly je v logice věci jako sbor církve. Spolek má mít ze zákona samostatnost v rozhodování, investicích stavbách a rekonstrukcích. Zapsaný spolek (zkratkou z.s.) Sdružení Chvaly po celá léta od svého znovuobnovení také spolupracoval a chce i nadále spolupracovat s Církví bratrskou, která je zapsaným majitelem v rejstříku nemovitostí. Ve svých řadách má členy, kteří chápou pojetí zakladatelů a ve svých stanovách má spolek dostatek pojistek k tomu, aby se majetek nikdy nedal zcizit a zneužít.